Z historie:"Dobří holubi se vracejí"

Něco z historie

K přepravě rychlých zpráv se také dají použít poštovní holubi.

V Evropě se osvědčil v prusko-francouzské válce. Paříž byla obléhána Prusy a veškeré spojení s venkovem bylo znemožněno. Ministerstvu války byli nabídnuti poštovní holubi.
Návrh byl přijat a 200 holubů bylo balonem přepraveno z různých míst na venkově do Paříže. Holubi přepravili na venkov sto tisíc důležitých depeší. Bylo to umožněno také tím, že v téže době fotograf Dagron mikroskopicky zmenšil psaný nebo tištěný text tak, že jeden holub mohl na jemném svitku blanky přenést dlouhý text.
Poštovních holubů se užívalo také v první světové válce, kdy byla některá území odříznuta od vojenského velení.

Dalším dokladem je nástěnná malba v chrámu Medinet Habu pocházející z doby Ramsese III., 3000 let př. n.l. Faraon stojí s žezlem a šípy před dvěma oltáři, na kterých jsou položeny koruny Horního a Dolního Egypta. Za oltářem vzlétají čtyři holubi, aby oznámili do čtyř světových stran zprávu o korunovaci. Římský historik Plinius se zmiňuje o tom, že Brutus, obklíčený Marcem Antoniem žádal pomocí holubů o pomoc. Organizovanou zpravodajskou síť měli již kolem roku 637 Peršané a v roce 1167 zřídil sultán Nur Eddina trvalou síť stanic holubů vzdálených od sebe 80 - 100 km, která byla využívána nejen pro státní zájmy, ale za poplatek i pro soukromé osoby.

holubí hnízdiště (nález z vykopávek v Karanis, Egypt)

Na předchozím snímku je k vidění holubí hnízdiště nalezené při vykopávkách v Karanis v Egyptě. Tyto "džbány" sloužily jako hnízda a byly horizontálně umisťovány podél stěn z nepálených cihel. Na stránkách Kelsey Museum of Archaeology, University of Michigan se uvádí, že při vykopávkách v Karanis se našlo 6 takovýchto "holubníků", některé až pro cca 250 holubů. Celkově se odhaduje, že mohlo být v Karanis chováno současně až 4000 holubů. V dochovaných svitcích o vybíraných daních je záznam o tom, že "výměr za holubník" byl v obdobi 173-175 našeho letopočtu v Karanis vybiran od 12 lidi. Podle dochovaných záznamů sloužili holubi převážně k obohacení jídelníčku a zvýšení zisku jednotlivých zemědělských usedlostí. Příležitostně byli používáni při obětních rituálech.

holubníky byly tvořeny horiznotálně poskládanými "džbány" podél takovýchto stěn.

Do Evropy se dostali poštovní holubi ve své historické podobě za křižáckých válek a největší oblibu získali především v západoevropských státech jako Francie, Holandsko, Německo a Anglie. Největší zásluhu o vyšlechtění moderního poštovního holuba však mají chovatelé belgičtí, kteří dokázali z několika typů holubů vytvořit holuba v podobě, jaké ho známe dnes. První spolek chovatelů poštovních holubů byl založen roku 1825 v Lutychu a již v roce 1826 byly uspořádány první závody z Paříže do Gentu.

Poštovní holubi byli velmi často používáni ve válkách. Bankéř Rotschild dostal prostřednictvím holubů zprávu o výsledku bitvy u Waterloo o tři dny dříve než britská vláda a jak ji využil je obecně známo. K masovému rozšiření využití poštovních holubů došlo během 1. světové války, kdy se uvádí, že v roce 1916 konalo na západní frontě službu asi 450 pohyblivých stanic se 100 000 holuby. Holubi se využívali k předávání zpravodajských informací, ale za život jim vděčila i řada posádek lodí a ponorek. Za 2. světové války pak i posádek bombardovacích letadel. Mnoho holubů zahynulo při plnění svých válečných úkolů, ti kteří přežili se dočkali i penze a vyznamenání. O tom, jak byli poštovní holubi ceněni svědčí i to, že první starostí německé armády při okupaci Belgie bylo vyrabování nejlepších belgických holubníků a jejich zapojení do německých chovů. V současnosti jsou poštovní holubi v Evropě vojensky využíváni jen švýcarskou armádou, která je dosud považuje za nejspolehlivější spojovací prostředek v oblasti Alp.

Gustav - opeřený hrdina Dne D

Poštovní holub Gustav dostal 1. září 1944 "za statečnost během invaze" Dickin Medal. Foto:  PDSA Obraz druhé světové války je sice možná pro mnohé spojen s mohutnými obrněnými svazy či perutěmi moderních letadel, ale i v tomto konfliktu se bojů na obou stranách zúčastnila také zvířata. Mezi nimi v neposlední řadě a v hojném počtu rovněž poštovní holubi. Právě jeden z nich, pojmenovaný Gustav, dostal za své hrdinství při invazi do Normandie tzv. "Dickin Medal" - zvířecí obdobu nejvyššího britského vojenského vyznamenání Victoria Cross. V řadách britského Královského letectva sloužila kromě leteckého a pozemního personálu také řada "opeřenců". Na palubách letadel RAF sloužili často například holubi, kteří měli v případě nouzového přistání na mořské hladině doletět se zprávou o poloze trosečníků. Nejvíce se ovšem poštovní holubi osvědčili ve spojovací službě. Využívali je špióni, členové hnutí odporu, námořnictvo i armáda a také váleční zpravodajové a fotografové. Na ochranu holubů dokonce Britové zřídili zvláštní "Jestřábí jednotku". Jiná skupina jestřábů byla naopak cvičena k lovu "podezřelých", tedy nepřátelských holubů. I největší obojživelné operace druhé světové války - invaze do Normandie 6. června 1944 - se zúčastnilo na pět stovek holubů. Šest holubů zapůjčilo RAF také válečnému zpravodaji agentury Reuters Montaguemu Taylorovi. A právě jeden z nich, holub s kódovým označením NPS.42.31066, jehož cvičitel, seržant RAF Harry Halsey, pojmenoval Gustav, doletěl jako první na Britské ostrovy se zprávou o vylodění. "Jsme právě přibližně 20 mil od pláží. První útočné oddíly se vylodily v 07.50. Nepřátelská děla na pláži mlčí... Průběžně jsem zavalován informacemi. Letadla Lightning, Typhoon a "létající pevnosti" nad námi přelétávají od 05.45. Nepřátelská letadla nejsou vidět," zněla stručná zpráva. Přes nepříznivé počasí a protivítr o síle třiceti mil za hodinu uletěl Gustav vzdálenost 150 mil od břehů Normandie na svoji "základnu" na ostrově Thorney poblíž jihoanglického přístavu Portsmouth za pět hodin a 16 minut. Za svůj příspěvek k úspěšné invazi byl Gustav 1. září 1944 vyznamenán Dickin Medal, jakousi zvířecí obdobou nejvyššího britského vojenského vyznamenání Victoria Cross. Tuto medaili ustavila v roce 1943 paní Maria Dickin, která už roku 1917 založila Veřejnou nemocnici pro zvířata. Na medaili, vyrobené z bronzu, je nápis "Za statečnost", na jejím rubu pak "My také sloužíme". Do dnešních dnů dostalo Dickin Medal na šedesát zvířat, více než polovinu tvoří právě holubi. V citaci ke Gustavovu vyznamenání se uvádí: "Za doručení první zprávy z normandských pláží..." Gustav přežil navzdory nepřátelským kulkám i špatnému počasí celou válku. Ale ani statut hrdiny mu nezaručil klidný odpočinek v míru. Ten se pro něj ukázal nebezpečnějším. Dočkal se nehrdinského konce, když jej jeho poválečný chovatel při čištění holubníku omylem zašlápl...

Medaile Marie Dickinové

Zvířata člověku už po staletí dělají společníky při nejrůznějších kratochvílích i při práci. Hodně jich slouží i za války, ale až do nedávna zpravidla jejich mimořádné zásluhy, věrnost a statečnost zůstávaly bez zvláštního ocenění. Od roku 1943 se situace změnila. Již 60 jich od té doby obdrželo meaili Marie Dickinové, zvířecí obdobu Viktoriina kříže, britského vyznamenání za chrabrost .

Marie Dickinová byla zakladatelkou zvířecího útulku v Londýně a během druhé světové války byla natolik unesena důkazy statečnosti, které denně podávala nejrůznější pernatá a chlupatá stvoření, že se rozhodla zavést tento řád.

Holubí fotografie ze vzduchu

Postovní holub s miniaturním německým fotoaparátem, pravděpodobně během první světové války

Portrét opeřeného fotografa, cca  1903

Holubí fotografie ze vzduchu je metoda pořizování fotografických snímků aparáty, které jsou připevněny na spodní části těla holuba tak, aby mu nebránily v letu. Podobně jako jiné specializace vyžaduje holubí fotografie znalosti zvláštních fotografických technik a poštovních holubů. Holub je vybaven speciálním fotoaparátem s automatickým mechanismem časování a snímání s různými objektivy, filmovými zásobníky aj.

S holuby v leteckém snímkování experimentoval v první polovině 20. století německý lékárník Julius Neubronner. Holubi byli vybaveni lehkou miniaturní kamerou pro fotografování ze vzduchu, kterou měli připevněnou na prsou. Neubronner navrhl a zkonstruoval několik typů fotoaparátů, se širokoúhlým panoramatickým objektivem, se dvěma objektivy nebo dvojitou sportovní panoramatickou kameru. Poslední model z roku 1920 vážil necelých 40 gramů a dokázal pořídit dvanáct snímků. Ani jeden typ se však nepodařilo vyrábět sériově.

Neubronner ptáky na jejich zatížení postupně trénoval. Odvážel je do míst i sto kilometrů vzdálených od jejich domova, nasadil jim kameru a vypustil je. Holubi obvykle létali ve výšce 50 až 100 metrů rychlostí asi 15 kilometrů v hodině. Mechanismus v kameře ovládal prodlevy mezi jednotlivými fotografiemi.

Během 1. světové války se ukázala výhoda holubí fotografie v pořizování záběrů z menší výšky než bylo možné například z balonu,letadla nebo draku. Tyto metody byly převzaty německou a francouzskou armádou.

V dílně švýcarského hodináře Christiana Adriana Michela a ve třicátých letech 20. století vznikl upravený Neubronnerův model dvojité sportovní kamery pro 16 mm film s vylepšenými časovacími mechanismy a principem posunu filmu. Michel si nechal svůj fotoaparát patentovat v roce 1937, ale neexistuje více než přibližně sto exemplářů tohoto typu.

V sedmdesátých letech holubí fotografii využívala také americká CIA. Vysoce kvalitní kopie dvojitých sportovních kamer vyráběl Rolf Oberlaender a po roce 2000 s holuby pracoval akční umělec Amos Latteier.